Václav Luka ml.: Při krmení koní používám selský rozum

Jeho dostihová kariéra začala na tehdy neznámém, dnes již slavném vítězi Velké pardubické, Cipískovi. Ve svých 28 letech se dal na dráhu úspěšného trenéra. Jeho čtyřnozí svěřenci se velmi dobře prosazují na rovinových dostizích doma, ale i mezi elitní konkurencí ve světě. V rozhovoru s novým Fitmin ambasadorem, Václavem Lukou mladším, se dozvíte, proč skončil svou jezdeckou kariéru a jestli má speciální tajemství, jak správně krmit koně.

Václav Luka

Václave, jak jste se ke koním dostal?

Vztah ke koním jsem získal přes tátu. Ten měl od mého dětství na starosti chov koní ve Státním statku Český Brod. Jezdit jsem začínal klasicky na poníkovi. Pak už začal věčný kolotoč. Škola, koně, a tak pořád dokola.

Chtěl jste se vždy věnovat jezdectví? A proč právě dostihy?

Upřímně, jestli koně byli od začátku mým snem nevím, nějak to prostě vyplynulo. V mládí jsem měl rád fotbal, který hraji na rekreační úrovni do teď. Ale jezdectví pro mě bylo dostupnější. V devíti letech jsem začal jezdit dostihy poníků a chytlo mě to. No, a už jsem u toho zůstal. Svůj první dostih na velkých koních jsem absolvoval s Cipískem, který tehdy začínal, stejně jako já. Amatérskou licenci jsem dostal v 15 letech. Profesionální licenci člověk dostane po 50 vítězství, já ji dostal zhruba ve 22 letech. Jako trenér jsem pomáhal nejprve u táty. Absolvoval jsem stáže v Německu i Francii a před získáním trenérské licence jsem byl pracovně v Anglii. Trenérskou licenci mám od roku 2005.

Jaké jsou nejsilnější zážitky z doby, kdy jste aktivně závodil? Máte nějaká oblíbená vítězství?

Každé vítězství je zážitek. Ale kdybych měl jmenovat jedno, bylo by to asi to ve Velké ceně v Baden-Badenu, což byl největší překážkový dostih v Německu. Sledovali ho tisíce lidí. Tenkrát jsme nastupovali jako outsideři. No, a nakonec jsme vyhráli. Byla to velká sláva.

Jezdil jste raději rovinové nebo překážkové dostihy?

Na začátku jsem trénoval obojí, protože mi nic jiného nezbývalo. Musel jsem být univerzální. Roviny mě hodně bavily. Moje tělesné dispozice, ale byly spíš do překážek, takže jsem přešel tam. Z pohledu trenéra mám roviny na první místě. Překážky mám rád, ale beru je jen jako příjemný doplněk.

Co Velká pardubická? Cíl a sen mnoha dostihových jezdců?

Já jsem v tomhle jiný, můj sen to nikdy nebyl. Párkrát jsem Velkou jel, bohužel jsem jí nedokončil, ale netrápí mě to. Tímto směrem jsem nikdy neuvažoval.

S kariérou žokeje jste skončil poměrně brzy? Proč?

Když jsem začínal jezdit dostihy vážil jsem 42 kg, bylo mi 15 let. Ty první roky jsem si tedy užíval s „bagetou v ruce“. Později se vše otočilo a já se naopak musel hodně hlídat. Nastal striktní režim a s tím spojená nekonečná únava. V pozdějším období jsem začal mít problémy s váhou, mám prostě jídlo rád. To mě hodně trápilo, a byl to jeden z důvodů, proč jsem vlastně relativně brzy přestal závodit.

Václav Luka

Dostihový sport není jen o vítězstvích, ale i pádech. Máte za sebou i Vy nějaké ty „kotrmelce“?

Ano, pádů a zlomenin za sebou pár mám. Tomu se člověk nevyhne. Hodně dostával zabrat obličej. Kůň mi na něj šlápnul, mám tam zlomeninu, přišel jsem o zub atd. Pak takové ty klasiky jako zlomené prsty na noze nebo pochroumaná záda. Ale nikdy to naštěstí nebylo moc vážné.

Jak vypadá váš běžný pracovní den v roli trenéra?

Trenérský režim, je náročný, ale ta únava je spíše psychická než fyzická. Ráno jdu samozřejmě do stáje. Stále jezdím, takže se účastním dopoledních tréninků. Komunikuji s majiteli, tvořím dostihové plány. Odpoledne mám většinou schůzky. Řeším provozní věci, protože řídit provoz 60 koní není jen o tom určit koni, jak má jít, a co má jít, ale jde i o veškerý provoz tréninkového střediska – krmení, vedení lidí atd. Když je vše hotové, snažím se vyšetřit nějaký čas na děti. Při tom souběžně pořád zvoní telefon, protože majitelů koní tady ve stáji mám přes dvacet, pořád chce někdo komunikovat. Takže jsem teď sice najedený (smích), ale té práce je podstatně více.

Na sedlo jste tedy nezanevřel?

Ne, stále odjezdím čtyři až pět koní denně.

Máte nějaký vysněný cíl trenérské kariéry?

(Dlouho přemýšlí) Asi ne. Člověk chce být úspěšný a vyhrávat, proto to také dělá. To je ten hnací motor. Chtěl jsem se prosadit ve Francii, což se povedlo, i když nás od toho mnozí odrazovali a říkali, že tam nemáme šanci. Konkrétní cíle nemám, spíš celková spokojenost. Dosáhnout celkové stability. Zatím se mi to daří deset let, tak bych rád v tomto duchu pokračoval.

Jaký je váš životní kůň?

To je těžké říci. Mohla to být Betyna, ponička, na které jsem začínal. Mohl to být Klement, který byl můj nejoblíbenější kůň v mládí. Nebo Wireless, ten vyhrál největší hendikep ve Francii. A nyní třeba Nagano, který byl druhý (a málem vyhrál) na nejslavnějším meetingu v Ascotu v loňském roce. Těch životních koní mám mnoho. Asi nedokážu jmenovat jen jednoho. Tu práci beru jako mozaiku od prostředí a podmínek, přes lidi kolem. No a ti samotní koně, tvoří pak konečný výsledek.

Máte nějaké tajemství, čím koně krmit, aby jim to dobře běhalo?

Na výživu koní mám svůj, možná trochu originální pohled, ale žádný speciální recept, akorát můj selský rozum. Dávku sestavuji vždy podle toho, jak kůň vypadá. Snažím se, aby byl spokojený a vypadal dobře. Jednou ze složek, které používám je samozřejmě Fitmin. Ten koním vyhovuje a je vidět, že po něm dobře prospívají a jsou v té nejlepší kondici. I proto s Fitminem spolupracuji.

Děláte nějaké zásadní změny ve výživě koní v průběhu roku (sezóny)? Čím je krmíte v zimě a během hlavní dostihové sezóny?

Zásadní rozdíly nedělám, myslím si, že krmení by mělo být kvalitní po celý rok, bez ohledu na to, jestli zvíře závodí nebo ne. V průběhu sezóny přidávám některé preparáty a doplňky stravy a samozřejmě dávku energeticky navyšuji. Využívám jak extrudáty, tak doplňky stravy od Fitminu.

 Václav Luka

Úspěchy Václava Luky mladšího

Žokej

 

Trenérská kariéra

 

460 000 180 Po–Pá 08:00–16:00 hod.
info@fitmin.cz Rádi Vám poradíme.
Platební brána - možnosti platby

(c) copyright 2020 by Dibaq a.s. Všechna práva vyhrazena.
Developed by SEO optimalizace s.r.o.